Co napsat o nejprodávanějším syntetizéru všech dob? Tedy přesněji řečeno, oním nejprodávanějším byla klávesová DX-7, toto je ale její zvukově zcela identický modul. Jedná se o první, tedy tu nejúspěšnější, verzi s dvanáctibitovými převodníky, jejíž zvuk je sice trochu „chlupatý“, ne tak hladký, jako pozdější 16-bitové klony, ale o to živější.
Řada DX/TX byl víceméně jediný úspěšný pokus o aplikaci čisté FM syntézy, tedy tvorby zvuku na principu frekvenční modulace. Byl vyvinut v době, kdy digitální revoluce teprve začínala a součástky – především paměti – byly ještě dost drahé (do té doby nejlevnější sampler Mirage se prodával stále za cenu automobilu). Inženýři z Yamahy tedy sáhli k rovnicím Johna Chowninga ze Stanford University, který už v 60. letech popsal princip navzájem se ovlivňujících sinusových signálů, ale které bylo v reálném nástroji možné použít až nyní. Po první modelové řadě DX-1 až 7 následovala celá plejáda následníků. Mě se ještě pod ruku dostali DX-11 s pouhými čtyřmi operátory, zato však nabízející 8 různých průběhů vln (tedy nejen sinus), pak SY-99, jejíž FM část zní trochu čistěji a tím i méně živě, a nakonec super-varianta FS-1R, která je rozšířená do všech myslitelných extrémů a doplněná o formantovou syntézu. Za zmínku ještě stojí CS-řada od firmy Casio, jejíž distortivní syntéza je obdobou FM, jen místo jednoho operátoru je lineární křivka, takže se výsledky syntézy lépe odhadují.
Princip frekvenční modulace dává zajímavé výsledky. Nástroj je sice digitální, na analogové bázi by tento druh syntézy udělat nešlo, ale rozhodně se v ničem nepodobá samplerům či romplerům, které si pod označením „digitální“ běžně představíme. Ovšem nejsou to ani analogové zvuky, ve své době zněl uším posluchačů i hudebníků velmi moderně, tj. ne-analogově. Také napodobeniny reálných nástrojů zvládal o něco lépe, na to se tehdy bral velký zřetel. I dnes stále představuje svébytný zvukový prostor, který má velké, takřka neohraničené možnosti.
Jedinou obtíž, kterou nám DX-7 přináší, je programování zvuků. FM syntéza je bohužel zcela neintuitivní, ba dokonce téměř neodhadnutelná. To je nejspíš důvod, proč se dále nevyvíjela, zvuky vznikají pod rukama prakticky náhodně, jen těžko se dá postupovat podle nějaké konkrétní představy. I já musím přiznat, že raději barvy volím výběrem z obrovské zásobárny zvuků, které se za ta léta nahromadily od tisíců uživatelů volně na Internetu. Nechce se mi ztrácet čas vynalézáním zvuků a další čas vynalézáním, jak vynalezený zvuk použít, to moc neodpovídá mému stylu práce. Ale nezavrhuji to, plno hudebních nápadů může být inspirováno tímto způsobem.
Celkový zvuk prvních DX/TX-7 na mě působí sice digitálním, avšak chemicky příjemným dojmem, trochu tvrdě a s příměsí nezvyklé brilance. Ta vzniká tím, jak se modulované zázněje dostávají do formantové oblasti, čehož se jinými prostředky než FM dost těžko dociluje. Moje osobní teorie praví, že právě odtud pramení snaha Yamahy dodat všem svým nástrojům obdobnou brilanci. Jenže jiné typy syntézy to prostě nemají a uměle přidané kmitočty působí nepřirozeně a únavně - všimněte si tohoto jevu u všech nástrojů této firmy. Ale zpět k TX-7, nejslavnější zvuk je tzv. DX-piano, zvláštní druh napodobeniny Rhodesu. Mám jich několik desítek různých obměn, a je vážně parádní, velmi dynamický. Při tichém úhozu zní jako temná plocha, při silném umí být zase hodně otevřený a brilantní, až syntetický. Dynamika je obecně velkou předností DX-7, díky FM technologii se může měnit nejen hlasitost, ale i barva a to komplexněji, než u běžných filtrů. Navíc použití šesti operátorů dovoluje různé vrstvení a prolínání.
Trochu jsem váhal, než jsem si tento modul pořídil. Nemám zvuk nástrojů Yamaha v oblibě díky výše zmíněným kmitočtům. Teprve když jsem slyšel DX-7 na vlastní uši a chvilku si na ni zahrál, pochopil jsem důvody její popularity. Plno digitálních klavírů má navzorkovaný DX-Rhodes, ale v tomto případě samplovací technologie těžce selhává, originál je úplně jiný, zvláště s ohledem na dynamiku hry. Jiné zvuky, obzvláště pokud nejsou dynamické, naopak podle mého názoru nahradit lze. Já TX-7 používám téměř výhradně pro ten Rhodes, ostatní zvuky jen na doplnění. Modul je malý, snadno přenosný a v rámci svých možností univerzální.
Hardwarové ovladače
Firma Jellinghaus z Dortmundu vyvinula a prodávala hardwarový programátor pro ovládání FM operátorů v reálném čase. Je to krabice větší než celý nástroj DX-7, obrovská matice 20 x 6 knobů, a údajně jich bylo vyrobeno jen 25 kusů. Místo něj je dnes možné použít podstatně menší Drehbank od Doepfera, ačkoliv ten má knobů jen 16 x 4.
Další vychytávka pochází z Burbanku v Kalifornii od společnosti Beetle Incorporated. Jmenuje se Beetle PR-7, je určena přímo pro řadu modulů TX (7, 216 a 816) a jedná se o rackový ovládací panel z DX-7 s tlačítky, táhlem hlasitosti, displejem a portem pro rozšiřující cartridge.
