Jan Mendelsson

Profil Koncerty Kapely Nahrávky Kontakt Ukázky Galerie Syntezátory

Maestro

Trochu neobvyklý presetový analog, vyrobený v Sovětském Svazu v uralském podniku „Vektor“. Jeho konstruktérem byl Vladimír Kuzmin, jako designer je uváděna Olympiada Kuzminovová, tedy spoluautoři slavného Polivoksu. Byl prvním syntezátorem v Rusku, který je řízen mikroprocesorem (KR-580), což umožňuje mimo jiné čtyřhlasou polyfonii při zachování malých rozměrů. Ještě byl vyráběn klon Arton VS-34, který je zaměřen na tvorbu vokálů pomocí formantové syntézy. Oba mají totožný design 80. let, stříbrná plastová kapota se zkosenými hranami a nezvykle velkým prostorem před klávesami, který ale při hraní ničemu nevadí. Bohužel další nástroje manželů Kuzminovových (Arton IK-51 apod.) sledují trend digitálních nezajímavých samohrajných mašinek pro domácnost.

Máme tu 20 nezměnitelných programů, u kterých jsou napevno nastaveny parametry obálek a filtrů. Ve schematu zapojení jsou popsány tři typy obálek, klasická čtyřsegmentová ADSR, druhá s rychlým náběhem a pomalým poklesem až téměř k nule, a poslední s celkem rychlým náběhem, držením na maximu a opět poměrně rychlým dozněním. U většiny zvuků lze doznění regulovat zvláštním knobem. U skupiny žesťů a u nejnižšího rejstříku smyčců (S. Bas) tento parametr změnit nelze, zato však reagují na filtr a rezonanci. Důvody těchto omezení jsou ryze praktické, u presetových nástrojů se příliš nepočítá, že by uživatel znal syntézu a chtěl si zvuky nějak výrazněji přetvářet. Je směrován na muzikanta, který zmáčkne caplík a očekává připravený zvuk. Tento systém je takřka identický s japonským nástrojem Korg Micropreset, který má krom toho ještě velmi podobný maticový výběr registrů.

Kromě zmíněného filtru s rezonancí a doznění máme ještě na palubě jeden LFO přiřazený výšce tónu, kterému lze nastavit hloubku a rychlost kmitání. Z hlediska architektury se jedná o parafonní nástroj, obvody filtru i LFO jsou společné pro všechny čtyři oscilátory. Ohýbání tónu nahoru i dolů zajišťuje úžasný joystick, který při vyklopení doleva přidává LFO. Posledním modulačním prostředkem je efekt Chorus, jehož knob má v nulové poloze vypínač.

Konstrukce

Uvnitř Maestra mě překvapil hliníkový rám, masivní odlitek, ke kterému jsou přišroubovány všechny části. Téměř s úctou jsem porušoval ochranný lak, který je skoro na všech šroubech a jehož odstraněním jsem ztratil nárok na záruční opravu :-) Nástroj skutečně od svého vzniku nebyl otevřen a ani teď to nebylo naštěstí příliš potřeba. Zlobící klávesa, kvůli které jsem tento krok podnikal, pouze vysypala osičku od hodinkového řemínku, která tam někomu v minulosti zapadla, odstranil jsem trochu prachu a rzi a dvěma poněkud propadlým potenciometrům jsem ohnul pacičky zpátky, takže zase drží. Celkem mě potěšil systém spínání kláves, je na bázi magnetických relátek (stejně jako u Polivoksu), tedy bezdotykový systém, kterému neuškodí prach ani koroze. Jinak klávesy nejsou osazeny příliš pečlivě, umožňují sice každé nastavit tuhost stisku, ale nesedí zrovna v ideální rovině (obzvláště ty černé). Nicméně není to zas tak zlé a při hře jsem si toho ani nevšiml.

Arpeggiator

Samostatnou kapitolou je arpeggiator, fungující rovněž jako tremolo. Má celou řadu nastavení a dá se s ním užít plno legrace. Pamatuje si pouze čtyři kroky, ale má i paměť na pořadí stisknutých tónů. Tedy ne jen obvyklé „nahoru-dolů“, ale i napřeskáčku. Jiná funkce zase dokáže každý tón jednou zopakovat. Místo tremola, tedy opakování celého akordu, bych spíš uvítal například „chord memory“, což by dovolilo vrstvit oscilátory.

Zvuk

Každý ze čtyř hlasů je obsluhován jedním oscilátorem, zvuk je plný a pevný. Chorus ho ještě rozšíří a i vibráto pomůže. Je to typický stroj první generace vícehlasých syntezátorů, je stále vhodnější spíše pro jednohlasou hru. Filtr je moc pěkný, i když rezonance by mohla zabírat víc, do samooscilace se nedostane. Nástroj má ovšem zvukové rozpětí sedm oktáv, takže vysoké pištivé tóny zvládne i normální cestou. Společný filtr vytváří v nižších polohách u držených akordů lehké a vcelku příjemné zkreslení. Celkově jsem se zvukem spokojen, umí být nekompromisní a díky dobrému filtru a joysticku poskytuje poměrně velké artikulační možnosti. Přičtu-li čtyřhlasou polyfonii, v této kategorii naprosto ojedinělou, dá se Maestro označit úslovím „za málo peněz hodně muziky“. Není ale moc vhodný pro tvorbu elektronické hudby, nemá možnost řízení vnějším sekvencerem a možnosti změn barvy jsou pro tento typ hudby chudé.

Maestro a efekt Zoom Studio 1204

Vocoder

Hlavním důvodem, proč jsem si tenhle nástrojek kupoval, bylo jeho propojení s efektovým procesorem Zoom Studio 1204, který obsahuje vocoder. Důvodů k tomu jsem měl hned několik: Maestro je malý a můžu si tak dovolit ho vzít na koncert jaksi „navíc“, má dostatečně ostrý a plný analogový zvuk, který se k formantové resyntéze dobře hodí (a čehož pravděpodobně využívá i výše zmíněný Arton VS-34), a hlavně je při tom všem polyfonní, což je pro zajímavé využití vocoderu velmi vhodné.

Text: Jan Mendelsson
Foto: Jan Kuchař
MP3: ukázka

Název	Maestro
Výroba	1985
Typ	analogový subtraktivní presetový syntezátor
Polyfonie	4 hlasy
Oscilátory	4 VCO
LFO	1 LFO
Filtr	1 VCF spodní propusť 12dB/oct.
VCA	Release
Efekty	Chorus
Klaviatura	36 kláves
Arpeggiator	ano
Paměť	20 zvuků napevno
Řízení	ne

zpět na seznam